Konec

28. února 2012 v 21:22 | Syndey
Rozhodla jsem se, že s blogem skončím. Ne, že bych už nechtěla nic psát, to samozřejmě chci, ale myslím, že tady na blogu to nemá asi žádný smysl. Chvíli jsem se rozhodovala, jestli to nerozjedu naplno, ale ne. Možná sem časem dopíšu Mellanie's field, ale mám pocit, že to stejně nikomu chybět nebude ;) Takže asi ahoj :)
xoxo Syndey
 

It's winter time!

18. ledna 2012 v 16:43 | Syndey |  Photos

Nejdřív bych se chtěla omluvit, že jsem už hodně dlouho nenapsala :/ neměla jsem nápady, poslední 2 týdny čas (uzavírání známek :/) a především se mi nechtělo, protože jsem začala pracovat jinde.
Konečně začalo sněžit i u nás, z toho mám asi největší radost :) proto sem dám pár fotek a doufám, že se vám aspoň některé budou líbit :) jinak nechci slibovat žádný článek, protože nevím, kdy se k tomu zase dostanu :( Užívejte sněhu ♥

Forever in my ♥

Melanie's field (chapter 4)

20. prosince 2011 v 20:38 | Syndey |  Stories
Melanie utíká, zase. Tentokrát oknem. Ještě není ani večer, ale už opět mizí. Tentokrát ale bez kytary. Pouze náčrtník, pouzdro a sluchátka. Měla opravdu těžký den. Nemohla přestat myslet na tu noční můru. Tuto noc se jí totižzdálo navlas to samé. Pořád ale netuší, kde k těm příšerným chvílím dochází. Alespoň ne přesně.

Asi poprvé se usazuje na zdi a ne na poli. Kreslí to prostředí. Poslední obrázek z příšerného snu, kdy muž, jehož tvář zakrývá stín, svírá řetěz a koutkem oka Melanie vidí Jackieho celého od krve, neví jestli dýchá. Sama netuší, proč se to vůbec rozhodla kreslit. Vehnalo jí to slzy do očí.

Po necelé hodině má výkres hotový. Kobinací černé pastelky a tužky vytvořila kresbu snad ještě děsivější, než obraz ve snu. Zvedá oči od papíru zahledí se na místo, kde pokaždé sedává, na stejné místo, kde naposledy spatřila svého psa. Její oči zaostřují na stromoví opodál. Melanie přemýšlí, jestli tam kromě stromů je i něco jiného. Jestli je to jen to místo, kam se nikdy neodvážila, protože se bála nebo je to jen obyčejných pár stromů. Mohla se mýlit v obou případech. Svě věci nechává na zdi a když už je na tom místě za světla, neváhá a vydává se zjistit, co se ukrývá tajemné místo, které snad ani do okolí nezapadá.

Když doráží na místo, vidí něčí zahradu, neoplocenou. Nic víc, nic míň. Nenapadne jí přemýšlet, jestli je dobrý nápad prolézat cizí zahradu, prostě se prodere křovím a stojí tam. Jako první si všimne chatky, která má zatemněná okna. Obchází koolo ní a volá na svého psa: "Charlie, Charlie! Jsi tu někde?! Ozvi se mi! .... Prosím." Ale nic se neozývá. K chatce je přidělaný krb, venku. Zahrada je neudržovaná a je na ní spousta nepotřebných věcí. Alespoň z jejího pohledu. "Proč by chtěk někdo zahradu uprostřed pole?!" táže se sama sebe nahlas. V tom se jí do hlavy vloudí myšlenka, že tu asi nemá nic dělat, proto se otočí a křovím prolézá zpět na pole. Na zdi bere kresbu a jde radši domů, začíná se stmívat.

"Kde je pes?!" křičí hned mezi dveřmi Melaniin otec. Mel jen protočí panekami a dále si nehodlá otce všímat. "Dělej odpověz mi!" zaburácí otec a přeruší její myšlenky. "Nech jí, slyšíš Jacku?!" brání dceru matka. Ale on toho očividně nehodlá nechat. "Tak slyšíš ty slepice hloupá? Kde je ten pes?", "Kdybych to věděla, tak pro něm asi jdu ne?!" Toho, že na otce křičí si uvědomuje až když na ni spustí: "Co si to dovoluješ ty spratku?! Já tě tady živím celej život, starám se o tebe a ty budeš takhle drzá?!" zavelí mocným hlasem a vrazí Mel facku. Ta se zavírá v pokoji.

Prostě to tady nemá cenu. Nezbývá ji nic jiného, než učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí.
 


x-mas time

13. prosince 2011 v 19:25 | Syndey |  Diary
Za chviličku začínají vánoce a já můžu s hrdostí oznámit, že nemám koupený ani jeden dárek. teda pro někoho jinýho, než jsem já, pro sebe toho mám dost. Vůbec netuším, co bych měla rodičům koupit :( Ani se mi nezdá, že jsou vánoce, ještě nebyl sníh. O víkendu jsme začli s cukrovím (jsem začla abych to upřesnila :D) ani vůně cukroví mi nepomohla s vánoční atmosférou. Ani vánoční nákupy, ani výzdoba (ať už vnitřní nebo venkovní) ... prostě nic. Doufám, že začne hnedka sněžit, abych si to uvědomila.

Zítra jedu se školou do Brna, tak doufám, že něco koupím aspoň tam :( kdyby měl někdo nějaký nápad, ať neváhá a napíše do komentářů (dost to spěchá). Ale už se těším, až budu po vánocích psát článek, co jsem dostala :D

Takže doufám, že vaše vánoční nákupy jsou v pokročilejší fázi, než moje :) Užívejte si předvánoční atmosféru :)



Leoprdí závislost ♥

6. prosince 2011 v 14:23 | Syndey |  Fashion and Style
Leoprdí vzor. V poslední době jsou toho plné obchody a za nedlouho bude i plná moje šatna :D Teda, ne že by už tam několik věcí nebylo :) Myslím, že v mém případě už je to dá se říct závislost :D a lidi, se kterýma nakupuju, nebo o tom aspoň mluvím, hlavně Domča, to můžou potvrdit. Víceméně se dívám po věcech pouze s tímto vzrem (ale zebru bych taky neodmítla :D ).

Thanksgiving

15. listopadu 2011 v 9:35 | Syndey |  Others
Tento svátek se slaví především v USA a v Kanadě. A pokaždé to vychází na jiné datum. Zaměřila bych se hlavně na díkůvzdání ve Státech.

Konkrétné letos to v USA vychází na 24. listopadu (4. čtvrtek v listopadu - na konci žní). K večeři bývá krocan s nádivkou a brusinkovou omáčkou a neměl by chybět ani dýňový koláč. Samožřejmě se dívají na americký fotbal, nakupují, v tzelevizi vysílají speciální programy nebo se třeba chodí průvody.
Pátek po díkůvzdání sice není státní svátek, ale většina američanů si bere dovolenou, i většina škol je zavřených.
Zajímavé se mi zdá, že prezident symbolicky zachrání 1 nebo 2 krocany, protože se o tomto svátku sní kolem 50 000 000 krocanů.

Chtěli by jste někdo slavit díkůvzdání? (mimochodem v překladu se mi to slovo ani trochu nelíbí!! :D )

Dreams

13. listopadu 2011 v 15:27 | Syndey |  Others
Každý má sny :) Takové ty, o kterých může mluvit celé hodiny, protože přesně ví, jak by to mělo být - jako je třeba vysněný dům, město ve kterém BUDU bydlet nebo třeba to boží povolání, ve který z celýho srdce doufám. Pak teřba ty sny, o kterých skoro nikdo neví, ale věříte v ně - jako je třeba vysněný partner (zpěvák, herec, sportovec, ale i někdo z blízkého okolí). A sny splnitelné - třeba seskok padákem, podívat se do Paříže - a sny nesplnitelné, ve které ale věříte a nemáte pocit že jsou nesplnitelné.

The worst weekend ever

12. listopadu 2011 v 12:12 | Syndey |  Diary
Ano .. a to je teprve sobota dopoledne. (chtěla jsem napsat článek už včera, ale nejsem doma, takže včera to nešlo, líbilo se mi to datum :D tak budeme dělat, že jsem ten článek psala už včera, protože i včera už jsem věděla, že to bude hroznej víkend :( ) Jsem zavřená v baráku někde v Hranicích nebo jak se to tady jmenuje, už jsem tu dlouho nebyla. Marně jsem několik dní přemlouvala rodiče, abych sem nemusela. Stejně mi to bylo prd platný :( Každej se tady do mě naváží, že nejím (kdo by do sebe cpal řízek s bramborovým salátem, když mu není dobře. Navíc nejsem člověk, co vzdává hold majonéze) ... Takže tu mám perfektní zábavu, asi se vydám někam fotit, ale je tu šílená zima :D škoda, že nemám USB, abych sem dlaa rovnou i fotky.

No tak abych tady nepsala zase extra obsáhlej článek, tak napíšu jen to, že čtu Zombie (Joyce Carol Oatesová) .... Hodnocení knihy? zatím jsem ještě u začátku, ale nezdá se mi to nic moc, myslela jsem, že to bude strašidelný, ale zatím je to akorát tak pěkně zamotaný, vůbec tam nechápu čas :/ Doufám, že ostatní máte líp využijete víkend. Já jsem měla s D. v plánu Beauty víkend, protože neměl bejt nikdo doma (a taky není, ani já :( )


1 band, 1 dream ONE DIRECTION <3

N♥O♥A♥H♥

Say NO! to drugs

7. listopadu 2011 v 9:13 | Syndey |  Beauty
Nedávno jsem už po druhé přečetla knihu z edice Holky na vodítku, konkrétně Jmenuji se Alice a jsem narkomanka. Tak na úvod bych zhodnotila knihu. Vzhledem k tomu, že jsem po ní sáhla znovu, musela se mi asi líbit :D Už jsem o jedné z těch knih psala a tahle taky úpsaná v tom stylu, že si Alice v bezděkovské léčebně píše deník.... Je to o mladé holce, o níž měli rodiče jasno, "Budeš doktorka" tohle slýchávala pořád. Rodiče brali prášky snad úplně na všechno, otec v oblaku dýmu od kouře a Alice musela jít na gympl. Dříve se nikdy neučila, ale teď vůbec nezvládala. Kamarádky jí daly prášečky na povzbuzení a tak to začalo, brala je úplně pořád. Začala chodit na diskotéky a tam se s někým seznámila a ochutnala poprvý trávu, ze klterý potom hrozně zvracela. Pak se zapletla s nějakým feťákem, se kterým chodila. Rodiče ji vyhodili z domu, smažila úplně pořád. Pak už nevím jak se dostala právě do Bezděkova. Nebudu prozrazovat, jak se jí v psychiatrické léčebně dařilo, ani co se stalo s jejím klukem Metodem. Pokud vás to zajímá, budete si to muset přečíst :) rozhodně to není ztracený čas :))
tady máte obálku knížky :)

America's next topmodel

23. října 2011 v 19:59 | Syndey |  Fashion and Style
Začla bych asi tím, že moje největší oblíbenkyně všech dob je Naima Mora, vítězka 4. řady. Pochází z Detroitu a dnes jí je 27. Fandila jsem jí hned od začátku a jsem hrozně ráda, že to vyhrála :) Nyní je úspěšná topmodelka.


Na poslední fotce je i s Tyrou Banks. :))
Komu jste nejvíc fandili vy? A co Tyra, kdyby tě měl někdo inspirovat k modelingu, mohla by to být ona? :)

Kam dál