Můžu já mít snad horší život?!

28. května 2011 v 8:48 | Syndey |  Diary
Jak jsem psala, že mám jet na tu autogramiádu, pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Když jsem ráno, po 5-ti hodinách spánku, vstala a začala se chystat, nejvíc jsem se těšila. Vyšla jsem si včas tak, abych stihla ještě obchod. Všechno vycházelo podle plánů, až do tý doby, co měl autobus 10 minut zpoždění. No ono to anitak moc zpoždění nebylo, prostě nepřijel. Tak jsem šla domů a volala s kámoškou, se kterou jsem měla jet. Myslela jsem, že by mě mohli rodiče dovést těch 20 km, když potom bych jela autobusem do Třebíče a z Třebu s kámoškama do Brna. Jenomže opět se nikomu nechtělo.

A já se na to můžu vysrat! Když oni něco potřebujou, musím hned a všechno, když jednou chci něco já, nehnou prstem. Nic jinýho jsem si nepřála, jenom být na té autogramiádě. Věděli, že nic jinýho poslední dobou nechci. Bohužel. Měla jsem pro Marťu udělanej malinkej dáreček. Teď si ho můžu nacpat hodně hluboko do zadního otvoru. Toto je rozhodně ten 2. nejhorší den v mým životě! větší zklamání jsem za celej svůj život zažila jen jednou a nechce se mi rozebírat.

Takže kámošky za asitak 40 minut vyjížděj do Brna a já sedím ubulená doma a píšu tenhle článek. Nechápu, jak můžou být tak hrozní a celej život na mě z takový vejšky kašlat?! Cokoliv jsem si kdy přála z celýho srdce jsem nikdy neměla. Do Brna jezděj tak jednou za 2 měsíce, teď mě neudvezou ani do pitomejch Budějovic. Do Znojma jezděj někdy i 2x do tejdna (jen pro představu, je to kolem 50-ti km). Takhle je to pořád, jenom by po mě řvali, že jsem něco neudělala a když udělala je to samozřejmě špatně. Kašlu na ně, mám svůj život a bavit se s nima rozhodně nehodlám. Pořád mám něco dělat, ať si to udělaj sami, když nemůžou zvednout zadek a věnovat 40 minut mýmu nejvetšímu přání....

Doufám, že nikdo z vás neprožívá doma to samý, co já. A to ne jen tenhle den, ale všechny. Doufám, že nikdo z vás nemá sourozence, kterej ho hází ze schodů a to přímo naproti schodům je ještě zeď. Přeju vám rodinu, jako má třeba Noah. Dala bych všechno za to, abych takovou někdy měla :'( .....

PS: Jen málo lidem jsem se svřila se svým nedávným problémem. Táta mi několikrát vyhrožoval, že mě vyhodí z baráku, nevím, co tomá za smysl. Kdyby mi zaplatil nájem, velice ráda pojedu pryč. V životě by mě už neviděl.... bohužel. Poslal by mě tak akorát pod most.. :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Noita Noita | Web | 28. května 2011 v 9:03 | Reagovat

Soucítím s tebou :(( A kámošky by pro tebe přijet nemohly ? Že by překacaly rodiče a přijely pro tebe ..

Jinak já má 3 bráchy, jeden má 18 druhý 7 a psolední 3měsíce a vyházím s nima jakž takž, teda s tím nejmladším až moc dobře :))

Bude líp uvidíš :) A odepiš na můj blogís pokud možno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama