Bulimie, aneb démon jménem jídlo

13. srpna 2011 v 12:28 | Syndey |  Beauty
O bulimii jsem přečetla dvě knížky, takováto literatura mě zajímá.

První byla od Ivony Březinové - Holky na vodítku - Jmenuji se Martina a jsem bulimička. Už je to pár let, takže si toho moc nepamatuju, ale bylo to odívce, která už se se svým problémem léčila. Musela si vést deník, do kterého psala všechno, od samých začátků projevování se této nemoci. Bylo to oddělené od děje v léčebně. Pamatuji si, že Martina byla jako dítě tlustá a někdo si z ní "dělal srandu". Mám dojem, že to byla babička nebo tak někdo, ale nemyslela to zle. Místo diet začala se zvracením. Pootm se tam zamilovala do nějakého kluka, ale sama za sebe se moc styděla. Už vážně nevím, o čem to byla, ale byla to hodně zajímavá kniha, z cyklu Holky na vodítku jsem přečetla i zbylé dvě knihy: Jmenuji se Ester a Jmenuji se Alice. Jedna byla gamglerka a druhá narkomanka. Všechny knihy mají hodně do sebe, můžu doporučit.

Druhá byla Z deníku bulimičky od Jany Sladké-Ševčíkové. To už bylo o životě dospělé, taky vzpomínala na ty začátky, co to u ní vyvolávalo. Jak se jí bulimické záchvaty střídaly s anorektickým obdobím. Že několik dní hladověla, pak to nevydržela a doslova žrala, pak zvracela a zase šla jíst. A takhle pořád dokola. Měla přítele/manžela. Kterému se nakonec přiznala. Říká, jak byly bulimické záchvaty strašně vyčerpávající, že kromě jezení a zvracení asi jen spala. V práci si musela brát i dovolenou. Taky velice dobré čtení.

Jediné, co můžu na základě těchto knih říct, je to, že nemáme právo odsuzovat lidi trpící touto nemocí. Člověk si nevybírá, s tímto se už narodí. Do určité míry si to ovlivňuje sám, ale i tak za to může z větší části nemoc. A jestli si to čte někdo, kdo tímto trpí, doufám, že se půjde léčit, je to svinstvo. Jídlo je veliké pokušení pro nás pro všechny. Já jsem jedině ráda, že takovouto nemocí netrpím.

Od malička jsem zvyklá, že můžu jíst, co se mi zachce a nepřiberu po tom (ano, za poslední rok jsem sice přibrala 12 kg, ale taky jsem rostla i dost do výšky, tohle bylo jediné přibírání, které si pamatuju...). Vím, že jestli to takhle půjde dál a budu přibírat, nesnesla bych být tlustá a jídlu se v žádném případě neubráním. Nevím, co by se se mnou dělo, kdybych začala hodně přibírat a šlo to vidět. Je mi jasné, že zvracení by to nebylo, to než bych podstoupila, radši umřu! A anorexie ani omylem, jídlo je prostě droga. Musím doufat, že se to nikdy nestane.

Pamatuj si, že jsi krásná taková, jaká jsi! Ať už máš o nějaké to kilo navíc, myslíš si, že máš něco moc velké nebo naopak moc malé. Musíš se naučit milovat sama, jedině potom se budeš líbit i ostatním. A vždycky si najdeš kluka, který tě bude milovat a ne všech nedostatků si všimne. Nebo to, co ty považuješ jako vadu na kráse, to on na tobě může milovat. Buď svá ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Maffu Maffu | Web | 15. srpna 2011 v 22:07 | Reagovat

No já taky miluju leopardí vzory jsou bestový! :D  Tu první knížku si přečtu! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama