Melanie's field (chapter 1)

7. října 2011 v 18:10 | Syndey |  Stories
Založila jsem si ještě jeden blog. Ani nevím proč. Prostě jsem tam chtěla psát ... příběhy. Nakonec jsem si to rozmyslela a budu to dávat sem :D Tenhle je na pokračování. Takže doufám, že se bude aspoń někomu líbit ;)


V malém městečku bydlela dívka jménem Melanie. Bylo jí 16 let, její rovné dlouhé vlasy kaštanové barvy visely dolů jako vodopády té nejčistší vody. Zarovnaná ofina jí sahala těsně nad tmavé upravené obočí. Oči měla ty nejmodřejší, jaké si vůbec umíte představit. Její postava byla hubená a měřila okolo 170 cm. Toto neobyčejně krásné děvče milovalo hudbu, kreslení,přírodu a samotu. Ano, své přátele měla ráda, nadevše. Nikdy by jim neublížila, ale samota jí dávala něco, co nikdo jiný nemohl. S rodiči si moc nerozuměla, spíš vůbec. Otec byl na ní zlý, snad pořád. A matka jí nikdy nepodpořila. Můžu říct, že je snad oba doslova nenáviděla. Proto každou volnou chvíli trávila skládáním písní nebo kreslením na nedalekém poli se svým psem, Jackiem.

Je teplý podzim a Melanie je opět na dně. Při útěku z domova rychle čapne pouzdro s kytarou a vodítko. Zabouchává za sebou dveře a utíká přímo do parku, který je hned za plotem jejich zahrady. Utíká na ten nejzapalejší konec parku, kde za rozbořenou zdí je rozlehlé pole. Melanie to tam miluje, ten božský klid. Pole je rozorané a Melanie jde pořád dál, daleko od parku. Vždycky si sedá na stejné místo. Jackie jí následuje, je to ten nejchápavější retrívr, kterého si mohla Melanie vůbec přát. Sedá si na vyhrátou zem, slunce pomalu zapadá a Melanie vyndává z pouzdra kytaru, připravuje se ke hraní, zatímco Jackie si vedle ní lehá a oba pozorují zapadající slunce. Ještě si dává do uší sluchátka, aby mohla i zpívat. Začíná písní I'm yours, je to její srdcovka :) Oddává se hudbě, vůbec nevnímá čas.

Když se její jemný hlas přestane linout krajinou, všimne si Melanie, že už je tma. Ale daleko horší zjištění pro ní je, že Jackie vedle ní neleží. "Jackie, Jackie!" zvyšuje svůj hlas zoufale Melanie, ale pes nikde. Balí si kytaru zpátky do pouzdra a rozmýšlí se, na kterou stranu se rozběhnout. Napadne jí, že jediné místo, kam se mohl její nejvěrnější přítel zatoulat, bude místo, kam se sama nikdy neodvážila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama