Melanie's field (chapter 4)

20. prosince 2011 v 20:38 | Syndey |  Stories
Melanie utíká, zase. Tentokrát oknem. Ještě není ani večer, ale už opět mizí. Tentokrát ale bez kytary. Pouze náčrtník, pouzdro a sluchátka. Měla opravdu těžký den. Nemohla přestat myslet na tu noční můru. Tuto noc se jí totižzdálo navlas to samé. Pořád ale netuší, kde k těm příšerným chvílím dochází. Alespoň ne přesně.

Asi poprvé se usazuje na zdi a ne na poli. Kreslí to prostředí. Poslední obrázek z příšerného snu, kdy muž, jehož tvář zakrývá stín, svírá řetěz a koutkem oka Melanie vidí Jackieho celého od krve, neví jestli dýchá. Sama netuší, proč se to vůbec rozhodla kreslit. Vehnalo jí to slzy do očí.

Po necelé hodině má výkres hotový. Kobinací černé pastelky a tužky vytvořila kresbu snad ještě děsivější, než obraz ve snu. Zvedá oči od papíru zahledí se na místo, kde pokaždé sedává, na stejné místo, kde naposledy spatřila svého psa. Její oči zaostřují na stromoví opodál. Melanie přemýšlí, jestli tam kromě stromů je i něco jiného. Jestli je to jen to místo, kam se nikdy neodvážila, protože se bála nebo je to jen obyčejných pár stromů. Mohla se mýlit v obou případech. Svě věci nechává na zdi a když už je na tom místě za světla, neváhá a vydává se zjistit, co se ukrývá tajemné místo, které snad ani do okolí nezapadá.

Když doráží na místo, vidí něčí zahradu, neoplocenou. Nic víc, nic míň. Nenapadne jí přemýšlet, jestli je dobrý nápad prolézat cizí zahradu, prostě se prodere křovím a stojí tam. Jako první si všimne chatky, která má zatemněná okna. Obchází koolo ní a volá na svého psa: "Charlie, Charlie! Jsi tu někde?! Ozvi se mi! .... Prosím." Ale nic se neozývá. K chatce je přidělaný krb, venku. Zahrada je neudržovaná a je na ní spousta nepotřebných věcí. Alespoň z jejího pohledu. "Proč by chtěk někdo zahradu uprostřed pole?!" táže se sama sebe nahlas. V tom se jí do hlavy vloudí myšlenka, že tu asi nemá nic dělat, proto se otočí a křovím prolézá zpět na pole. Na zdi bere kresbu a jde radši domů, začíná se stmívat.

"Kde je pes?!" křičí hned mezi dveřmi Melaniin otec. Mel jen protočí panekami a dále si nehodlá otce všímat. "Dělej odpověz mi!" zaburácí otec a přeruší její myšlenky. "Nech jí, slyšíš Jacku?!" brání dceru matka. Ale on toho očividně nehodlá nechat. "Tak slyšíš ty slepice hloupá? Kde je ten pes?", "Kdybych to věděla, tak pro něm asi jdu ne?!" Toho, že na otce křičí si uvědomuje až když na ni spustí: "Co si to dovoluješ ty spratku?! Já tě tady živím celej život, starám se o tebe a ty budeš takhle drzá?!" zavelí mocným hlasem a vrazí Mel facku. Ta se zavírá v pokoji.

Prostě to tady nemá cenu. Nezbývá ji nic jiného, než učinit jedno z nejtěžších rozhodnutí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 27. prosince 2011 v 13:36 | Reagovat

Tyjo to je napínavý! Těším se na další díl :)

2 Lada Lada | Web | 27. prosince 2011 v 21:12 | Reagovat

:-O
Rychle další díl, prosííím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama